Vyhledat
  • Lapači snow

Když ti žleby nedají

Aktualizace: 20. říj 2019

15. - 16. 3. 2019


Honza přijíždí v pátek hned po poledni. Přehazujeme věci do auta, dáváme zastávku v Lidlu pro párky v žemli, bez kterých to nejde a krájíme kiláky do Tatranské Lomnice. Nocujeme u kamaráda Zemiče, co má v Lomnici parádní apartmán, žereme žemle a čekujem zítřejší podmínku. Nic příjemného nás zřejmě nečeká. Středa a čtvrtek sněžilo, v pátek má foukat a být mlha. Lavinovka dle SnowSafe min 3, spíš 4. V plánu je sjet východním žlebem z Patrie (sedla nad Skokom) do Mengusovské doliny. Dle skialp guru Mira Peťi obtížnostně S2, E1, max sklon 40°. No uvídíme, jaká bude podmínka na místě.


Pátria- Ostrva


Ráno přesun na parkáč ve Štrbském plesu. Sněhu naštěstí 2 prdele, takže nabíjíme lyže hned na začátku červené. Už před rozcestím Trigan odbočujem přímo na Patriu. Jdeme jižním, širokým svahem. Jakmile vystoupíme nad hranici lesa, počasí se total dosere. Fičí jak o život a viditelnost už taky není co bejvala. Škrábeme se nahoru s omrzlýma rýpákama a cestou potkáváme 2 další sebemrskače, co nemají na lanovku. Je nám jasné, že dneska ze žlabu nic nebude. Ani nemusíme nic kopat. Ale co už, když jsme nahoře, jdeme se aspoň podívat jak linka vypadá a kudy vede, ať se máme na co těšit příští rok. Dolů tedy musíme stejnou cestou jako nahoru. No co už, není každý den posvícení a díky tomu, že je jižní strana dost otevřená, můžeme to alespoň trochu víc rozčubat.

Další volba padá na Ostrvu. Jednak proto, že západní svah není tak prudký a za současných podmínek má příhodnou orientaci, a za druhé na něj musíme přes chatu na Popradském plese, kde můžem dát pivsona. Ono nám to lyžování pak jde o trochu líp. U pivka s lokálama probíráme TANAP a jejich nový návrh na provozní řád a shodujeme se na tom, že to je ‚banda kokotov‘. Tak snad se nad Tatrou blýská na lepší časy a kluci si s tím težebně-developerským lobby nějak poradí.

Posilněni vitamínem B12 šlapeme přes zamrzlé pleso a pak rovnou nahoru na Ostrvu. Počasí se výrazně zlepšilo, a to potvrzuje teorii, že někdy je lepší se ho dočekat v hospodě, než na hřebenu. V půlce nás míjí sympatický pár (slečna je nejvíc sympatická, týpek skoro vůbec, takže dohromady jsou sympatičtí) a učí se skákaný oblouk. Hlasitě povzbuzujeme hlavně gádžovku. Cestou hore si ještě děláme kompresní test pro klid v duši. Kousek pod sedlem nabíjíme lyže a hulákáme to dolů k plesu. I když je sklon mírnější, užíváme oblouky a parádní sjezd a jsme rádi, že můžeme být vůbec venku, hýbat rukama a tak. K chatě se přes pleso snažíme dobruslit, když už jsem zase na tom ledu.


Zlobivá


Neděle se nese ve znaku čisté oblohy a slunečného počasí. Ráno namlsaní vyrážíme od elekričky po modré a přes Popradské pleso se dostáváme do Zlomiskové doliny. Na tu padla dnešní volba, chceme se tu porozhlédnout a dle podmínek něco sjet. Pohled který se nám otvírá je přesně to, proč do Tater jezdíš rád. Navíc potkáváme skupinu italských skialpinistek, které krásný výhled ještě umocňují. Snažíme se rozvzpomenout na nějakou italskou frázi, ale Honza dá do kupy jenom „tuto ma opri, festo ma vydri“, což by asi úspěch nezklidilo, takže radši přidáváme do tempa. Nápad vyrazit na nedělní pojezd dostalo krom nás i spousta dalších lidí, takže míjíme početné skupiny Poláků a několik závodních chrtů, co jdou asi Haute route. Když se kolem 11 škrábeme nahoru do Rumanovské doliny, náš pohled zaujme vrchol Zlobivé a skupina riderů, kteří ho právě mrskají dolů ze Sedla mezi Zlobivou a Západním Železným štítem. Přímo z vrcholu Zlobivé sice vedou dvě prudší červené linky, ale lavinovka je stéle nepřející, takže mírnější modrá linka ze sedla (S2, E1, 35°), kterou právě otestovala sjíždějící skupina, se zdá býti nejlepší volbou. Na úpatí nás kluci dojíždí, takže se zastavujeme na kus řeči a sbíráme info o lajně. Do žlabu nastupovali tak před hodinou a půl, kdy ještě do svahů tolik nepralo slunko. Jestli ho chceme jet taky, je nutno zařadit rychlejší kvalt, protože slunce nabývá na intenzitě. Začínáme tedy do sněhu kreslit typické cik-caky a stoupat. Cca v půli svahu děláme rychlý kompresní test, který je stabilní. Po dalších asi 15 minutách, ale na mě Honza, který je kousek nade mnou křičí, že praskající zvuky, které se mu ozývají zpod lyží, se mu pranic nelíbí. Ani pohled zpět do doliny nenabízí žádnou útěchu. Skoro na všech okolních svazích jsou vidět utrhlé splazy nebo menší lavinky, které tam, když jsme začali stoupat nebyly. Zdá se že slunce začlo odvádět svou práci. No jo no, rčení „ranní ptáče dál dolyžuje“ má něco do sebe a mi se rozhodujeme nepokoušet vrchol a cca ve ¾ žlebu radši honem rychle zdrhnout pryč. Sjíždím jako první a dole mávám na Honzu, který stále ještě nahoře nervózně přešlapuje. Během pár oblouků už je ale dole u mě. Dojezd zpátky dolů do Zlomiskové volíme kolem Kozí stráže. Po cestě na Popradské koukáme na okolní vrcholy a skoro všude se už něco vysypalo. Dokonce i přímo nad chatou, ve svahu od Dračího plesa, vidíme spoustu odtrhů a 2 lyžaře, kteří se jsou pořád v půlce svahu a očividně nejsou happy. Naštěstí se i jim daří dolů dostat jinak než s dalšími kubík sněhu v zádech.

Na Popradském doplňujeme minerály a valíme zpáky na Štrbské, kde nesmí chybět nejlepší langoš v hladovém okně bufetu Horec.


Autor: Fakáč

0 zobrazení
  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon
  • White Vimeo Icon